2. týden: první dojmy

Jak začít? No, po pravdě, je to tu pěkný mazec – být tu na dovolené, tak pohoda jazz, koupačky, klídek, ale v našem případě, když přijedete do prázdného domu, se máme co ohánět. Pořád někde něco sháníme a stále nám něco chybí.

Minulý týden jsme strávili obcházením školek, aby děcka někam v září vzali. Byli jsme asi v šesti a viděli jsme opravdu velké rozdíly. Například ve školce, kam chodil Tony, se od té doby snad vůbec nic nezměnilo. Zastydlo a studeno a všude strašných věcí – oni snad za těch 35 let nic nevyhodili! A naopak, viděli jsme i školku, kde po nás dohromady za obě děti chtěli úctyhodných 33 tis. Kč/měsíc. Oproti ostatním školkám tam dětem dají i oběd (v našem případě dokonce bezlepek). Ano, opravdu. Zde děti nemají ve školkách oběd, mnohdy ani svačiny. Všechno si tahají s sebou ve svačinových boxech. Óóo, jak jsme u nás rozmazlení :)).

A teď realita: Tony ráno vstává v 5:30, aby stihnul meetingy v ČR, pak si přes poledne střihneme pár výletů po obchodech, bazarech, doktorech, školkách nebo imigračních úřadech (zatím stále nevíme, jestli můžu zůstat do léta nebo ne), k příbuzným nebo cokoliv dalšího je třeba zařídit, a večer k tomu sedne znova. Já jsem se ještě neodhodlala řídit, takže dost věcí visí na něm :(.

Náš domek máme 2+kk nebo jak je to – prostě kuchyně s obývákem a jeden pokoj pro děti. A ještě dole je “basement”, ale to není nijak odhlučněné a děti chtějí být stejně s námi nahoře. Pokud se chcete podívat, kde pobýváme, mrkněte na google maps na adresu: 551 S 15th St Coeur d’Alene, ID 83814. Je to hodně starý domek, ze kterého jsem byla ze začátku dost rozčarovaná, ale pomalu začínám objevovat výhody (malý dům-rychlý úklid, vše po ruce, je to tu perfektně odstíněné stromy a skvělá lokalita – pěšky k jezeru a do centra – o tom se tu může kde komu jen zdát). Je to ale fakt na spadnutí…

Kdyby to náhodou vypadalo, že si stěžuju, tak to je jen zdání 😉 – rozhodně jsem čekala, že to nebude úplně pohodička, s tím jsme do toho oba šli. Takže očekávání ten náš výlet zatím plní 🙂 a myslím, že postupem času, a až konečně sednu za volant, se to začne trochu uklidňovat.

No a jestli si budu číst tenhle e-mail o Vánocích pevně věřím, že se tomu budu smát a radovat se, jak jsme to nakonec pěkně všechno zvládli :).