Myslím, že je nejvyšší čas vrátit se zpět na začátek a vyřešit jeden restík. Ačkoli jsem psaní o 4. červenci v počátečním zmatku přešla, tyhle oslavy si jednoznačně zaslouží alespoň pár řádků. Přílet jsme si ostatně naplánovali tak, abychom je stihli.
Den nezávislosti – koho zajímá koho na čem, kdy, kým a co tomu předcházelo, koukněte na wikipedii. Já to shrnu třemi větami a radši budu psát o tom, jak to vypadá v ulicích. Takže: 4. července 1776 byla schválena Deklarace nezávislosti Spojených států amerických (na britské nadvládě). Za hlavního autora deklarace je považován třetí prezident Thomas Jefferson. Velká Británie uznala samostatnost USA v roce 1783, čímž byla ukončena i válka za nezávislost.
A teď jak to probíhá: 4. červenec je největším svátkem amerického patriotismu. Přípravy na oslavy zahrnují nákupy a výrobu rozličných předmětů (vlaječek, odznáčků, větrníků, barev na obličej, všelijakých svítících vymoženosti, exteriérových i interiérových dekorací, nádobí, oblečení, módních doplňků, psích obojků apod.), které mají jedno společné, a to jsou barvy americké vlajky, případně motiv vlajky samotné. Americké vlajky můžete vidět na mnoha místech během celého roku, ale 4. červenec – to je o několik levelů jinde :-).
Součástí oslav jsou přehlídky, nebo lépe řečeno průvody městy. Průvod v Coeur d’Alene prochází hlavní ulicí směrem do centra a trasa je dlouhá cca 2 km. Již v předvečer si někteří vykukové zajistí nejlepší místa tím, že si přistaví plážové či jiné židle podél ulic. Během dopoledne se pak okolí hlavní třídy židlemi a lidmi na nich, vedle nich a za nimi zcela zaplní. (Mimochodem, u nás by se pravděpodobně stálo, případně sedělo na obrubníku, či lezlo na veřejné osvětlení, tady se daleko více při takovýchto příležitostech sedí na židlích. Obdobně i na pláži lidé rádi sedí.)
Být součástí průvodu je prestiž a přípravy se nepodceňují. V čele pochoduje armáda doprovázena armádními vozidly a veterány, za nimi veteráni (vojenští vysloužilci) a velmi početná skupina lidí připomínajících padlé ve válkách, dále hasiči, záchranáři, reprezentanti menšin, vedení města, různých zájmových a politických spolků, sportovců, místních firem atd. apod. Lidé jsou oděni do vtipných kostýmů, za hlasité podpory publika předvádějí všelijaké kejkle, případně mávají z alegorických vozů. Dětem rozhazují předměty s americkými symboly nebo chrlí bubliny z bubble machines (česky možná bublinochrličů? Tak bohužel, obchodní název je “výrobník bublin” 😦 ). Vše je barevné, hlasité a z účastníků je cítit nadšení pro věc a zdravá hrdost. Průvodu se účastní velmi početná skupina muzikantů, jejíž součástí byl po deseti letech opět i Tony. Policejní vozy průvod zakončují a po cca dvou hodinách se účastníci a davy přihlížejících odebírají k domovu nebo do městských parků. Městem se pak táhne vůně barbecue a do nočních hodin se vyčkává na velkolepý ohňostroj. (Mimochodem, ve spoustě států, vč. Idaha, je zakázáno prodávat, a laikům tedy i používat, pyrotechniku. Výjimkou jsou indiánské rezervace. Tam se pyrotechnika střílet smí a Indiáni si jejím prodejem vydělávají. Rezervace v mnoha oblastech nepodléhají státním nařízením, řídí se dle vlastního práva. Proto hojně provozují např. i kasína, která jsou mimo rezervace ilegální.)
Malou ochutnávku z průvodu můžete vidět zde. Je to odkaz na reportáž místní televizní stanice.
Fotky a některá moje videa jsou ve fotogalerii. Ale bohužel, ten den jsem velmi bídně zdokumentovala, takže alespoň přidávám nadmíru zdařenou, a proto staženou 😉 , fotku ohňostroje.
The Kom Family 