Cca od půlky října stále myslím na to, že musím sednout a poreferovat, jak vypadají přípravy na Halloween, když se do toho lidé pořádně obují. Po středečním zážitku jsem ale ráda, že jsem s tím tak dlouho otálela. Dost věcí mi do sebe pěkně zapadlo.
Tipuji, že pro spoustu z vás je Halloween zakázané slovo. Já sama v sobě teď balancuji, jak k tomuto svátku přistupovat. Opravdu nejsem z těch, kteří se s nadšením navlečou do prapodivných kostýmů a užívají Halloweenské párty. Možná z toho mám i trochu husí kůži.
Tak párty sice neproběhla, ale kostým jsem si letos oblékla, kdy jindy taky…
Jak to bývalo na Halloweena
Historie svátku Halloween není úplně jednoznačná a popravdě řečeno, ačkoliv jsem si o tom docela hodně načetla, nechce se mi to tu rozepisovat – jen bych papouškovala wikipedii, nebo jiné zdroje. Pokusím se jenom vypíchnout to, co se mi zdá důležité pro pochopení, jak se dnes svátek slaví a neslaví – i tak to bude dlouhé… ;-).
Slovo Halloween je zkomolenina původního Hallows’ Evening, nebo Allhallows’ Eve – tedy předvečer všech svatých, kterým církev přejmenovala původní keltské oslavy nazývané Samhain. (Toto je jedna teorie, druhá říká, že Halloween má křesťanské základy a s Kelty nemá společného nic. Já preferuji tu keltskou verzi, takže teď budu psát o praktikách, které probíhaly ve Skotsku, Irsku a ostrově Man – později pak i Walesu a celé Anglii.) Obdobně jako při oslavách Beltain (naše čarodějnice), Keltové věřili, že v tyto dny se “ztenčovaly” hranice mezi naším a “oným světem”. Různé nadpozemské bytosti, nebo chcete-li, duchové, mohli jednoduše přecházet do našeho světa a také tak činili. Lidé se duchů obávali a zároveň cítili, že je dobré s nimi být za dobře, aby jejich dobytek, ale i oni sami přežili zimu. Někteří jim prostírali sváteční stůl, jiní jim nechávali alespoň něco k zakousnutí venku před dveřmi. Obecně se věřilo, že v tuto noc se mrtvé duše vrací do svých domovů a očekávají vlídné přijetí. Lidé tedy zapalovali svíce, modlili se, hodovali a “hráli všelijaké hry”. Mezi takové hry patřily kromě pokusů zakousnout se do jablka, které plavalo v nádobě s vodou, i různé věštecké praktiky (lili olovo, nebo také bílky do vařící vody, jako u nás o Vánocích házeli slupky za hlavu a z tvarů luštili budoucnost, snažili se interpretovat sny apod.). Zapalovaly se ohně, které měly očistné a ochranné účinky, a kouř a uhlí se využívaly také k věštění. Později ohně sloužily naopak k odhánění zlých sil.
Kolem 16. století se lidé začali převlékat do kostýmů napodobujících mrtvé. Personifikace nadpozemských bytostí lidem pomáhala zbavit se strachu z nich. Takto odění lidé chodili od domu k domu, tak jako věřili, že to dělají jejich mrtví. Recitovali verše, nebo zpívali písně a odplatou dostali, co lidé nabídli. (Toto je pohanská verze, křesťanská verze je trochu jiná. Lidé – především děti – chodili od dveří ke dveřím a požadovali almužnu za to, že se budou modlit za zemřelé příbuzné.) Kolem 18. století se pak přidala ona hrozba (dnešní trick-or-treat). Pokud nikdo neotevřel, a tedy nebyli vítáni, udělali nějakou lotrovinu, tak jako by byli udělali škodolibí mrtví. Spolu s kostýmy lidé přenášeli osvětlené vydlabané tuříny, které taktéž měly připomínat duchy a ochraňovat jejich nosiče. Od 20. století se tito vydlabanci nazývají Jack-o’-lanterns (neboli Jackovy lampy podle mýtu o ožralovi jménem Stingy Jack, který si svou vychytralostí zavřel dveře do nebe i do pekla, a tak po smrti po zemi vandruje jeho duch – to jsou ty dnešní vydlabané dýně.)
Do USA se oslavy Halloween dostaly až v 19. století spolu se masivním přílivem skotských a irských přistěhovalců. Teprve počátkem 20. století se oslavy rozšířily jak se tu říká coast to coast – tedy od východního k západnímu pobřeží. Cca od roku 1930 se používá pojem trick-or-treating (dejte mi něco dobrého, nebo vám něco vyvedu) a tento zvyk chození od dveří ke dveřím se rozšířil po celých Státech.
Halloween dnes
A teď si asi říkáte, jaký byl tedy ten náš Halloween :-). Tak jdu na to. Přiznávám bez mučení, že se svým skeptickým přístupem jsem počátkem října v těch krásných podzimních dnech měla pocit, že se tu lidé fakt asi zbláznili. Kolem domů začaly vyrůstat neuvěřitelné věci:
Asi 3 týdny před Halloweenem jsme si řekli, že je na čase pořídit nějaké kostýmy, tak jsme zašli do Walmartu, 2 hodiny vybírali a nakonec vybrali – dle Olího přání ty “nejstrašidelnější” :-). Celý říjen jsou obchody maskami a dekoracemi doslova zavaleny. Zašli jsme i do speciálního řetězce Spirit Halloween – obchod připomínal spíše strašidelný zámek. Mně i dětem lezly oči z důlků a Olí ten večer nemohl hrůzou usnout, jak tvrdil. Škoda, že jsem tam nic nefotila.
Abychom si to pěkně užili, oběhli jsme pak několik předhaloweenských akcí. Kromě posledního závodu BMX v kostýmech to byla i poměrně strašidelná akce pro děti pořádaná místním hotelem Roosevelt Inn.
Ovšem tu největší, s prominutím úchylárnu pod názvem Henkleween, si musel užít Tony sám, protože dětem nebyla přístupna. Ještě že tak… Pořádá ji ve svém domě známý Tonyho kamaráda. Zde se můžete podívat na fotky, ale upozorňuju, že nejsou pro slabší povahy, a tak je tu ani nebudu vystavovat.
A konečně nadešel ten velký den. Děti se ráno oblékly do kostýmů a vyrazily do školky, kam jsme byli odpoledne pozváni na průvod masek. V ulicích i obchodech se ten den dalo potkat opravdu ledacos.
Kolem páté jsme vyrazili na rychlou návštěvu Tonyho sestry, poté ke kamarádům a v jejich sousedství si užili vyvrcholení všech příprav – našimi dětmi dlouho očekávané Trick or treating. Zcela otevřeně přiznávám, že ten večer mě naprosto nadchnul. Po setmění jsme se s dětmi vydali doslova a do písmene od dveří ke dveřím. Děti zvonily na zvonky a jakmile se otevřely dveře, volaly: “Trick or treat!” a sousedé jim nadšeně podávali laskominy. Prý platí, že když si děcko stěžuje, že taška (nebo kyblík ve tvaru dýně), kterou si pěchuje sladkým, je moc těžká, je čas jít domů. U kamarádů jsme pak ještě poseděli a v průběhu večera zase my otevírali ostatním.
Shrnuto podtrženo: Halloween samotný je krásný rodinný svátek a pohádkový zážitek pro děcka. Děti se tu už od konce léta těší a vymýšlí, za co se budou převlékat. Kouzlo vyzdobených domů jsem pochopila okamžitě poté, co jsem o té halloweenské noci sama zažívala a viděla úžas v očích našich dětí. Celé je to vlastně takové divadlo a lidé si tu umí hrát. Jako negativum vnímám tu obrovskou komerční masírku a opravdu nepřeberné hromady sladkostí, které se s tímto svátkem pojí. Halloween dnes nemá žádnou spojitost se vzpomínkou na zemřelé – naše Dušičky tu probíhají o tzv. Memorial day (3. září). Zaráží mě, proč dospělí lidé spojují Halloween s morbidnostmi, vraždami a brutalitou a halloweenské párty jsou pořádány v tomto duchu. Předpokládám, že je to asi určitý způsob ventilace negativních emocí, ale je to už na míle vzdáleno původním duchům, nebo chcete-li zombiím. No, pokud by ta morbidita měla začínat a končit o Halloweenu, pak bych řekla – díkybohu za něj, účel by plnil.
Až budu příští rok opět doma a všude kolem na nás bude útočit halloweenská masírka, rozhodně mi bude chybět nadšení a celková halloweenská atmosféra, do které je tu všechno oděno. Oslavy, které probíhají u nás, jsou vytržené z kontextu a jen těžko můžou suplovat letošní zážitek.
The Kom Family 