Konečně už i k nám přišlo jaro a my se v krásných 17 stupních stále po kolena boříme v pomalu tajících závějích sněhu a přeskakujeme potoky vody. Jak pěkně poznamenal jeden z mých kamarádů – přesně ten přechod mezi zimou a jarem, který ve středočeské kotlině trvá maximálně dva dny :-). Z Káji se za jediný víkend stal samostatný lyžař a posléze i cyklista. Kola se evidentně nebojí a pilně trénuje i na zcela namrzlých chodnících. Jsem nadšená, konečně můžeme vyrážet ve čtyřech!
Máme za sebou velkolepou koulovačku v centru města (na záznam se můžete podívat zde ) a následné oslavy Dne sv. Patrika.
Ještě do nedávna mi bylo záhadou, jak se svátek tak malého národa, jako jsou Irové, dokáže tak masivně rozšířit prakticky po celém světe. Jak jsem se ale dozvěděla, potomci irských přistěhovalců tvoří více než 35 mil. Američanů, a jsou tak 3. nepočetnější skupinou obyvatel USA (na prvním místě jsou potomci Němců, druzí afro-američané). Irského původu bylo 22 ze 45 prezidentů USA. Podle mě je toto pouze jeden z důvodů, k tomu dalšímu se teprve dostanu. Napřed něco o tom, kdo to ten Patrik vlastně byl:
Svatý Patrik (387 – 461), původním jménem Maewyn Succat, pocházel z Británie. V 16 letech byl otrokáři unesen do Irska a tam 6 let pásl ovce. Po návratu domů strávil 15 let v klášteře, kde se připravoval na svou misionářskou činnost. Poté se vrátil zpět do Irska a jako mnich Patricius (následně Patrick) se tam zasloužil o pokřesťanštění prakticky celého ostrova.
Podle legendy vyhnal z Irska hady, a proto se tam prý dodnes žádný nevyskytuje. Nejspíš se ale jedná o alegorii, neboť se tam hadi nevyskytovali ani nikdy předtím. Symbol hada byl používán tamními druidy (keltskými duchovními), tedy těmi, které sv. Patrik obracel na křesťanskou víru. Sv. Patrik je také symbolicky spojován s trojlístkem. Podle další legendy na něm pohanům vysvětloval princip Svaté trojice.
Takže: Sv. Patrikovi se připisuje klíčová úloha v pokřesťanštění Irska. Je patronem Irska a den jeho smrti, 17. března, je zároveň nejvýznamnějším svátkem Irska a všech Irů. Tak. A teď jsem přesvědčená, že jste ohledně tohoto svátku jedni z nejlépe informovaných jedinců, protože v současnosti je Den sv. Patrika spojován především s rozsáhlými bujarými oslavami, jejichž náboženský rozměr je poněkud potlačen..
A tímto se pomalu dostávám k jádru pudla. Totiž další a teď už podle mého názoru naprosto účelově smyšlená legenda praví, že sv. Patrick byl tím, kdo do Irska přinesl umění destilace – a tudíž je jakýmsi praotcem irské Whisky. Bohužel, nepřinesl. (Přečíst si o tom můžete třeba tady.) Den sv. Patrika se slaví během postního období a právě v tento den bylo v rámci křesťanského pojetí oslav povoleno povolit uzdu, dopřát si dobrého jídla a trochu si zavdat.
Až do 20. století byly oslavy Dne sv. Patrika mnohem bujarejší mezi Iry žijícími mimo samotné území Irska, tedy např. právě na území Spojených států, a teprve “nedávno” se tyto mohutné oslavy přesunuly do samotného Irska. A jak to tedy zde letos vypadalo?
Jako každý rok i letos se sešel irský premier s am. prezidentem, aby se utvrdili ve spojenectví a přátelství, a na konci setkání tradičně předal premier prezidentu vázu s “jetelem”. Děti, dospělí, psi, všichni oblečeni do zelených barev a vyzdobeni všemožnými bláznivými zelenými doplňky, vyrazili do ulic, kde s napětím očekávali průvod. Sice nebyl tak pompézní jako při oslavách 4. července nebo při zahájení adventu, ale byla to již 3 akce podobného ražení a aktéři průvodu i “čumilové” si to opět náramně užívali (amatérské video zde ).
Velmi oblíbený kostým v Den sv. Patrika je legendární irská postavička skřeta Leprikóna (Leprechaun) – vousatý chlapík v zeleném kabátě a zeleném klobouku. O těchto skřetech se traduje, že jsou nesmírně bohatí a s oblibou schovávají své zlato na tajných místech, která je možno odhalit pouze pokud leprikóna chytíte a ohledně zlata jej vyzpovídáte. Další pověra tvrdí, že leprikóna můžete spolu s jeho hrncem zlata nalézt na konci duhy a ještě do třetice – pokud se vám Leprikóna podaří lapit, splní vám 3 přání. A tak jsme i my vytvářeli pasti na Leprikóna, které měla děcka donést do školky, a tam Leprikóna společnými silami chytit.
Ale zpět k oslavám. Zlí jazykové tvrdí (já patřím mezi ně), že tento celosvětově nejrozšířenější(!) národní svátek je tak populární právě (a možná jenom) proto, že si lidé chtějí bez skropulí zavdat. V USA je to jeden z nejprokalenějších dnů v roce se všemi důsledky, které pití má. Kam se podíváte, vidíte zelenou (barvu 😉 ), lidé si barví vlasy, psům chlupy, pivo, v Chicagu se na zeleno dokonce každoročně obarvuje i městem protékající řeka.. (přečíst si o tom můžete tady).
Kdyby vás náhodou někdy napadla otázka, proč proboha začínáme tento svátek mohutně slavit i v Čechách, proč se česká města předhánějí v zeleném osvětlování významných budov a průvody už nechodí jen v Praze, ale i v dalších velkých městech, zapomeňte na veškeré potenciálně křesťanské důvody a podívejte se na tu šílenou marketingovou tlačenku, která za tímto svátkem stojí.
Před 2 lety pravila zástupkyně velvyslance Irska v ČR Assumpta Griffin: „Myslíme si, že se k Praze oslavy Dne svatého Patrika velmi dobře hodí. I když to na první pohled nemusí být zřejmé, má toho s Dublinem hodně společného – je to křižovatka cest, proslulá svojí otevřeností a vstřícností. Obě města mají také skvělý noční život.“
Takže jak nám radí paní Griffin i společnost Jameson ve svém propagačním videu : Patrik-nepatrik, tahle historie už nikoho nezajímá. Pojďme se raději všichni globálně nalít!
The Kom Family 