48. týden: s maminou alias Jůahelé na cestách

Putování po Pacific Northwest

Začátkem května k nám dorazila na návštěvu moje mamka a protože angličtina není její silná stránka, rozhodli jsme se ulehčit jí už tak stresující a dlouhé cestování a vyzvednout ji už po druhém letu v Seattlu. (Sem do Coeur d’Alene by se z Prahy dostala jedině 3 lety). A když už jsme se vydali na pobřeží, využili jsme situace a cestu do Seattlu vytunili na 10 denní okružní cestu: Coeur d’Alene – Seattle – ostrov Whidbey – Seaside – Portland – Boise – Nezperce – Coeur d’Alene. Zdolali jsme 2 720 km, projeli státy Idaho, Washington a Oregon a mamině ukázali trochu ze skvostů severozápadní části Spojených států.

Mamina opět nezklamala. Stejně jako tehdy v Indii, kdy se mě po cestě z letiště ptala, kde prokristapána ty všechny krávy spí, nás i tady zahrnovala záludnými dotazy typickými pro čistokrevného středoevropana – nebo spíše moji zvídavou mamku :-). Stejné Jůahelé jsem byla a občas stále jsem já, tak jsem opravdu ráda, že jsem s ní tyto pocity mohla sdílet 😉 .

Seattle

První naše zastávka byla u rodiny Tonyho spolužáka ve městě Renton kousek od Seattlu. Strávili jsme u nich 2 noci a kromě courání ve městě jsme navštívili i rozsáhlé muzeum letectví (hned vedle sídla společnosti Boeing) a akvárium. Ačkoliv jsme v Seattlu byli už několikrát, až letos jsme se hecli a nechali se vyvézt i na vrchol světoznámé věže Space Needle. Po pravdě: Výhled i celkový zážitek na jedničku, ale doufejme, že si to budou děcka pamatovat, protože podruhé se tam podívají až za své. Vstupné pro 3 dospělé a 2 děti nás vyšlo na 3 392 Kč!

Jinak Seattle je největším městem severozápadní části USA a kromě sídla společnosti Boeing je např. i rodným městem zakladatele Microsoftu Billa Gatese. Seattle je také kolébkou muzikálních legend jako je Jimi Hendrix, Nirvana, Pearl Jam, Soundgarden nebo Alice in Chains.

Sališské moře

Ze Seattlu jsme se vydali za dalšími spolužáky na nedaleký ostrov Whidbey. Ostrov je na jižním okraji tzv. Sališského moře (Salish sea), o kterém jsem do té doby neměla ani tušení a mylně se domnívala, že ostrov i samotný Seattle omývá Tichý oceán. (Budiž mi útěchou, že tento termín se používá až od roku 2009).

Ale proč to píšu: v těchto vodách se pohybují velryby, kosatky, lachtani, a je to jedno z mála míst, kde je můžete spatřit v jejich přirozeném prostředí. My jsme měli štěstí pouze na lachtany, kteří na nás z vody zvědavě vystrkovali hlavičky, ale i tak to pro nás byl skvělý zážitek.

Dozvěděli jsme se, že v Sališském moři žijí dva druhy kosatek. Residentní druh se živí především lososy, zatímco transientní druh loví mořské savce (tuleně, lachtany nebo jiné kytovce). Residentní kosatky zde žijí ve 3 stádech označených písmeny J, K a L. Všechna stáda jsou zmapována a oceánologové dokáží rozlišit jejich jednotlivé členy. Tyto kosatky zůstávají prakticky celý život se svou rodinou a mají velmi propracované sociální vazby. Průměrně se dožívají cca 50, výjimečně až 80 let. Kvůli významnému úbytku lososů (tvoří hlavní složku jejich potravy), vodnímu turismu (svým hlukem ruší schopnost echolokace) a vzrůstajícímu znečištění se stáda neustále zmenšují, a residentním kosatkám tak hrozí vyhynutí. V současné době přežívá pouze 75 kusů 😦 . 11. května schválila kanadská vláda dlouho očekávaný zákon, který zakazuje přiblížit se ke stádu kosatek na méně než 400 m. Doufejme, že je USA bude brzy následovat. I tak se místní obávají mizerné vymahatelnosti. Holt nezbývá než věřit, že to fotekchtiví turisté pochopí dříve, než už nebude co fotit.

Oregonské pobřeží

Dále jsme pokračovali na jih do pobřežního městečka Seaside a na tamní Indian Beach jsme si konečně užívali krásy a hojnosti Tichého oceánu.

Portland

Další naše cesta směřovala do města Portland, v jehož centru jsem poprvé v životě zažila pocit zděšení a úzkosti z nástrah velkoměsta. Sami bychom si tuto hipsterskou kolébku určitě užili, ale holt cestování s dětmi má svá specifika a pokud se na ulicích neustále vyhýbám žebrákům a zdrogovaným floutkům a všechno, na co děti sáhnou (a že sáhnou opravdu na všechno), vypadá jako zhmotněná žloutenka, tak mě z toho mrazí 😦 . Všichni jsme se shodli, že bychom byli udělali lépe, kdybychom zůstali o den déle na pobřeží.

Portland → Boise

První 4 hodiny cesty z Portlandu do Boise jsme jeli proti proudu řeky Kolumbie, která tvoří přirozenou hranici mezi státy Oregon a Washington. Objemem je to 4. největší řeka USA a vůbec největší z těch, co se na severoamerickém kontinentě vlévají do Tichého oceánu.  Takto vypadá její ústí:

Stejnou cestou (v opačném směru) putovali i první přistěhovalci mířící tzv. Oregonskou stezkou k západnímu pobřeží USA. (O Oregonské stezce si můžete přečíst v 41. týden: Divoký západ).

A tak jsme se v teple a pohodlí našeho vozu kochali krajinou, kterou se před cca 180 lety vedle vozů tažených voly trmáceli první bílí osadníci. K mé radosti jsme navštívili i skvělé muzeum, kde jsme načetli a viděli ještě daleko více.

Boise

Po 9 hodinách na cestě jsme konečně dorazili k dědovi a babi do hlavního města Idaha – Boise. Jméno Boise je odvozeno od francouzského slova zalesněný, neboť tato původně pevnost vyrostla na místě oázy uprostřed pouště (a oproti Portlandu je to navíc oáza klidu a bezpečí). Podívali jsme se do Capitolu – sídla vlády státu Idaho a užili si dva nabité dny s Tonyho nejbližší rodinou.

Boise → Coeur d’Alene

Cesta z Boise do Ceour d’Alene je sice opět dlouhá (7h čistého času), ale jak mamka zhodnotila – tohle cestování je v porovnání s jízdou po D1 opravdu cíl. Jako pokaždé i tentokrát jsme zastavili ve městě Riggins, kde se každoročně na začátku května pořádá tradiční rodeo, a na mém oblíbeném místě White Bird, kde indiáni kmene Nez Perce porazili americkou armádu (viz 41. týden: Divoký západ).

Coeur d’Alene

Další 2 týdny jsme strávili doma a snažili se je napěchovat výlety do blízkého okolí a setkáními s nejbližšími přáteli a rodinou.

Stejně jako před 12 lety, když se za mnou mamča vydala do Indie, opět jsem si uvědomila, kolik radosti mi dělá s ní své zážitky sdílet. Mám tu sice svou milovanou rodinu, ale přeci jen – čistokrevný Čech jsem tu jediný 😉 . Mami, jsem moc ráda, žes sebrala odvahu a se zcela minimální znalostí jazyka se za námi přes půl světa vydala. Jsi hrdina, klobouk dolů! ♥