6,5hodinová, a to bez nutných pauz, cesta z Rena (Nevada) do Boise (hl. m. Idaha) by se dala popsat asi takto: vlevo poušť, vpravo poušť, cihlu na plyn a jedeeeem!
Jste-li při takto dlouhých přejezdech zvyklí surfovat po internetu či alespoň poslouchat rádio, pak vězte, že v těchto krajích si neužijete ani jedno. Obecně řečeno, s mobilní sítí se počítat prakticky nedá a satelitní rádio sice funguje, ale musíte ho mít zaplacené (což není náš případ). Zkrátka, s dětmi za zády objevíte sílu své kreativity tak po 3-4 hodinách :-).
Tuto cestu asi nejlépe vystihuje Oliverův výkřik: “Mami! Já už se nemůžu dočkat, až budeme odbočovat doprava!”
Těsně před Boise se krajina začíná zvedat a když se Vám podaří dojíždět při zapadajícím slunci, pak Vás čeká takováto odměna:
V Boise jsme si užili týden s nejbližší rodinou. Olí si okamžitě osedlal dědova Johna Deera, děda vyvezl Tonyho s dětmi na ryby, cpali jsme se masem, rybami, zeleninou ze zahrádky a užívali si teplíčka, které je pro Boise typické (tentokrát jsme naměřili 44,5 °C).
Samotné centrum Boise na mě působí, řekla bych, formálním dojmem. Pravděpodobně je to právě kvůli vedru, možná to má i jiné důvody, ale letos jsem si poprvé všimla, v čem je to v porovnání s jinými městy jiné. Dveře obchodů a restaurací jsou totiž zavřené a většina výloh má tmavá skla. Není na co koukat. Proto vždy s radostí zamíříme do místní Freak Alley Gallery, o které se říká, že je nejrozsáhlejší pouliční galerií v severozápadní části USA.
Po týdenní cestovatelské pauze nás čekal poslední velký přesun, a to do města v severní části Idaha Coeur d’Alene. Tonyho rodiště, místa, kam jsme se v roce 2018 dočasně, na jeden rok, přestěhovali (viz Rok v USA) a kam jsem se těšila, jako kdybych se vracela opět domů. I zde platí, že cesta je také cíl…
Během tohoto 7hodinového přesunu jsme se zastavili na mém oblíbeném místě White Bird, kde v roce 1877 porazili indiáni kmene Nez Perce americkou armádu. Pokud někoho téma konfliktů indiánských kmenů s bílými přestěhovalci zajímá, pak mrkněte na kapitolu 41. týden: Divoký západ.
Poslední zajímavou zastávkou těsně před západem slunce byl Lewiston Hill. Na tento vrchol se šplhá silnice s 64 zatáčkami, která v roce 1917 nahradila původní cestu pro koňské potahy.
Za tímto vrcholem se rozkládá rozsáhlá zemědělská oblast The Palouse. Širé lány kam oko dovidí, kde se pěstuje převážné pšenice a luštěniny. Uprostřed fotky je obrovské Genesee grain silo (foto vypůjčené).
A pak už pouhé 2 hodiny cesty do překrásného Coeur d’Alene :-).
The Kom Family 