V Seattlu jsme byli již několikrát, a proto jsme se rozhodli neztrácet čas a městu se tentokrát vyhnout. Zamířili jsme rovnou do přilehlé Tacomy, kde jsme po několika letech navštívili Tonyho spolužáka z High School a letmo se setkali i s Tonyho sestřenicí. V mezičase jsme zkoukli pobřeží a místní ZOO a já si opět připomněla, že pacifické pobřeží zde nebývá z nejteplejších a ty 2 mikiny a dvoje dlouhé kalhoty budeme točit pořád dokola :).
Ve městě se zrovna konal street market, který doprovázeli aztéčtí tanečníci.
Z Tacomy jsme se přesunuli na Whidbey Island do kempu ve státním parku Deception Pass. Po prvotním zklamání jsem se vyrovnala i s faktem, že kempování proběhne kvůli striktnímu zákazu bez ohně. Nakonec i studené kukuřice a klobásky, z kterých Tony umně přichystal výbornou večeři, nám přišly vhod.
Místním vodám se říká Sališské moře. Běžně z něj vystrkují hlavičky lachtani a poměrně často se objeví i kosatky (více o Seattlu, Whidbey Island i kostkách si můžete přečíst v 48. týden: s maminou alias Jůahelé na cestách).
Obecně život na ostrově a znalosti oceanologie místních mě fascinují. Sídlí zde několik výzkumných organizací, a to jak s velkou základnou či pouze několika málo členy. Už v roce 2019, kdy jsme ostrov poprvé navštívili, jsem začala sledovat skupinu SalishSeaOrcas. Těším se z každé nově narozené kosatičky – momentálně jich je 75 :).
The Kom Family 