Ještě v pondělí 22. 7. 2024 jsme měli naplánováno strávit 3 noci v kempu v národním parku Jasper (Alberta). Den nato ale bylo jasné, že tuhle dechberoucí perlu kanadských Rockies ve své původní kráse už nikdy neuvidíme. Devastující požár s až stometrovými plameny se ve středu 24. 7. rozšířil i do střediska národního parku – města Jasper. Spálil 1/3 (cca 300) převážně rezidentských budov a 1/2 města poškodil. Evakuováno bylo 25 000 lidí (z toho 20 000 turistů). K 5. 8. měl požár rozlohu 34 000 ha (cca 2/3 Prahy) a odhaduje se, že bude trvat přibližně 3 měsíce, než se jej podaří dostat pod kontrolu.
Trasu jsme tedy narychlo změnili a nablind (protože rezervace místa se na tentýž den udělat nedala) se vydali přes město Whistler do kempu v národním parku Nairn falls. Ulovili jsme poslední volný flek 🙂
Whistlerem, který je považován za lyžařskou a cyklistickou Mekku kanadských Rockies, jsme projížděli právě v době, kdy probíhal Crankworx – jeden z největších sériových MTB závodů na světě. Pěkná podívaná!
Teď ale zpátky k tomu požáru, protože jej nedokážu jen tak “objet”, aniž bych si něco víc načetla:
Podle National Forestry Database vznikne na území Kanady každý rok přes 8 000 požárů, které spálí v průměru 2,1 mil. ha (Středočeský a Jihočeský kraj dohromady). 50 % požárů je způsobeno blesky a zároveň bleskem způsobené požáry jsou zodpovědné za 85 % spálené plochy.
Požár v národním parku Jasper je z pohledu naší generace tragédie a svým rozsahem se blíží tzv. megapožáru (viz dále), nicméně běžné lesní požáry (landscape fires, případně o něco větší wildfires) zde vždy byly a vždy budou. Jsou přirozeným ozdravným přírodním procesem – rostliny i stromy se opět vysemení, většina zvířat se dokáže až překvapivě dobře ukrýt či utéct.
“Legrace” to ale přestává být ve chvíli, kdy se běžné lesní požáry překlopí právě do megapožárů. (Požár nekontrolovatelného rozsahu, který ničí rozsáhlou oblast. Vyznačuje se svou intenzitou, délkou trvání a extrémní mírou destrukce.) Megapožáry jsou způsobené jak delšími a intenzivnějšími obdobími sucha, tak dobře míněnou protipožární ochranou. Co je tím myšleno?
Některé lesy jsou zkrátka předurčeny k tomu, aby hořely. Periodické krátké požáry odstraňují podrost a pomáhají novým stromům klíčit, což lesy udržuje zdravé. V průběhu 20. století se ale především v USA vedla přísná politika potlačování všech požárů (viz kampaň nazvaná Smokey the Bear – píšu o tom v 7. týden: oheň). Bez pravidelných lesních požárů se pak hromadí suché dřevo (v poslední době ještě umocněno zamořením lýkohubem – mountain pine beetle), a tím se v podstatě staví základ pro pořádnou vatru.
V krajině spálené megapožárem vegetace po dlouhou dobu neroste, což u strmých svahů způsobuje nebezpečné sesuvy půdy. Megapožáry mohou být tak ničivé, že stromy již znovu nevyklíčí a místo lesů zůstanou jen travnaté porosty.
Megapožáry jsou obecně poháněny změnou klimatu a zároveň k ní samy přispívají uvolňováním skleníkových plynů. S největší pravděpodobností se tedy s nimi budeme potýkat stále častěji.
Tak. Ještě se vrátím k těm zvířatům a pak už toho nechám ;-):
Živočichové jsou proti požárům poměrně dobře vybaveni. Zaprvé mají velmi citlivý čich a kouř dokáží detekovat na velkou vzdálenost a zadruhé instinktivně hledají důmyslné úkryty. No a někteří živočichové z ohně dokonce profitují. Tzv. fire bugs (u nás krasci ohňoví) kladou larvy do stromů poničených ohněm. Predátoři, jako jsou medvědi, kojoti nebo jestřábi, před ohněm prchající zvířata loví, a australští dravci přezdívaní “fire hawks” dokonce rozhazují hořící klacky po lese, a oheň tak záměrně rozšiřují.
Představte si ale takového hlodavce, co se právě vyhrabal z úkrytu a zjistil, že svět se proměnil v mrtvé spáleniště. Co by měl udělat?
- Sednout si před noru a čekat, jestli mu něco nepřiletí do tlamičky.
- Vyběhnout ven a snažit se najít aspoň něco k snědku.
- Na všechno se vykašlat a jít si lehnout.
Řešení je až neuvěřitelně jednoduché – malí savci opravdu přečkávají popožárové období dočasnou hibernací – prostě si dají šlofíka a ono se to mezitím nějak vyřeší. Příroda je fantasticky praktická!
“Fire has no ideology or preferences; it will always be quite simply a chemical reaction, a propulsive oxidation of hydrocarbons shaped by terrain, weather, climate and the combustible material around it. We must learn to live with fire, and find ways of containing it for fire will never learn to live with us.”
“Oheň nemá žádnou ideologii ani preference, vždy se bude jednat jednoduše o chemickou reakci, o oxidaci uhlovodíků, která je ovlivňována terénem, počasím, klimatem a hořlavým materiálem v okolí. Musíme se naučit s ohněm žít a najít způsoby, jak ho omezit, protože oheň se s námi nikdy žít nenaučí.”
(zdroj: www.canadianmanufacturing.com)
The Kom Family 