Z kempu Nairn Falls jsme vyrazili na krátkou procházku ke stejnojmenným vodopádům, stihli jsme se navečeřet a po přečtení cedule o posledním výskytu medvěda po sobě i vzorně uklidit.
Z Nairn Falls k Lake Louise nám GPS ukázala 8h 42min. Byl to náš nejdelší jednodenní přesun. I výhledy z auta tu ale stojí zato.
Krátce jsme se zastavili v dalším lyžařsko-bikerském středisku Riverstroke na řece Kolumbii
a večer dorazili do kempu Lake Louise.
Pozorný čtenář si určitě všimne naší zimní výbavy. Kdybych se balila podruhé, rozhodně bych přihodila i čepici a tenké rukavice. K večeru bylo kolem 9° C, ráno maximálně 5.
Chcete si na chvíli připadat jako zvířátka v ZOO? S dětma jsme se pobavili myšlenkou, že za plotem, který uzavírá celý kemp, sedí mámy medvědice se svými potomky a vykládají: “Tak podívejte, támhleta věc na stole, to je cooler. V něm najdete neskutečné laskominy. A vidíte ty velký barevný krabice? Do nich si lidé zavírají všechny dobroty světa. Až je někdy uvidíte zaparkovaný na lesní cestě a budou mít otevřený kufr, rozhodně to stojí za prozkoumání.” 🙂
Teď ale vážně – kemp Lake Louise se nachází přesně v místě, kudy hojně prochází samice grizzly medvěda, aby se vyhnuly městu. Západní hranici kempu tvoří strmý svah, takže nejpohodlnější cesta je právě přes kemp. Elektrický ohradník je tedy bezpečně nasměruje podél stanové oblasti. Nepopírám, že se mi ty dvě noci moc dobře spalo 🙂
Druhý den jsme vyrazili k Takakkaw. Tento 300metrový vodopád je tvořen tající vodou z ledovce Daly (součást ledového pole Waputik) a stéká do řeky Yoho. Místo vypadá velmi romanticky, ale vězte – byly tam takové davy, až je skoro neuvěřitelně, že jsme na fotkách sami.
Jako obvykle ale stačilo vydat se jen kousek dál od parkoviště, vybrat si některou z mnoha nabízených tras a užít si kanadskou divočinu téměř o samotě.
Během cesty k Laughing Falls (vodopády, u nichž prý zvuk padající vody připomíná smích – my jsme to bohužel nezaznamenali) jsme objevili ukryté jezero Duchesnay. V kempu Laughing falls, jak asi tušíte, žádný elektrický ohradník nemají.
Na velká zvířata jsme štěstí neměli, ale alespoň jsme viděli datla, co bušil do stromu, až kolem kůra lítala, a při cestě zpátky jsme narazili na velmi roztomilé stvoření, a to na sviště brýlového.
Svišť brýlový (Marmota caligata) měří 65 – 95 cm a váží 3,5 – 7 kg (před zimním spánkem dokonce až 10 kg). Žije přesně tam, kde jsme ho potkali 😉 – v kanadských Rockies (Skalisté hory) a dále na Aljašce a v Yukonu v nadmořské výšce 1500 až 2500 m n. m. a je úplně ňuňu 🙂
Vy, kdo jste u Lake Louise byli, možná netrpělivě čekáte na klasickou fotku spokojené rodinky před tímto (opravdu) nejfotografovanějším jezerem na světě. Musím Vás bohužel zklamat. Na poslední chvíli jsme se rozhodli, že si tu nádheru necháme ujít, neboť další tlačenice by nám zkazila náladu. Parkoviště pro osobní vozy bývá již od svítání zcela zaplněné, a pokud si nezaplatíte autobus, který Vás tam s bambilionem dalších turistu vyveze, je v sezóně prakticky nemožné se tam dostat. My jsme se neúspěšně pokusili dopoledne a pak znovu těsně přes soumrakem – volné místo jsme našli, ale cena parkovného a hlavně neutuchající davy (v sezóně místo denně navštíví v průměru 15 000 turistů) nás zkrátka nadobro odradily.
Věřím, že toto vypůjčené foto je dostatečně vypovídající 🙂
Zdroj: https://oneworldoneyear.com/2017/07/17/five-quick-tips-on-visiting-banff-national-park/
The Kom Family 