Parta kolem Tonyho spolužáka z VŠ “jezdí na vodu”. Nám to konečně časově vyšlo, tak jsme do toho šli s nimi. Obecně nechávám plánování akcí zde v US zcela na Tonym – kromě toho, že bych toho nebyla schopná, mám ráda překvápka, takže dopředu ani nevyzvídám. Že to bude trochu jiné, než jsme v Čechách zvyklí, jsem si uvědomila po prvních pár minutách.

Čekal nás pětidenní 115 km dlouhý sjezd Salmon a Snake River (82 km na Salmon a poté 33 na Snake). Celkem nás na 6 raftech jelo 13 dospělých, 9 dětí a 4 psi.

Řeka Salmon je v USA se svými 680 km třetí nejdelší volně tekoucí řeka – tzn. nejsou na ní žádné přehrady. (Nejdelší volně tekoucí řeka je Yellowstone River dlouhá 1.110 km.)

Vodácká obtížnost je tu klasifikována dle amerického systému do 6 tříd (WW I – VI) a je velmi závislá na aktuálním průtoku. Naše nejtěžší peřeje byly na stupni IV.

Pro nevodáky: Stupeň obtížnosti se obvykle uvádí pro průtok, který je pro danou řeku typický v její vodácké sezóně (což většinou odpovídá stavům těsně nad limitem sjízdnosti). Za vyššího stavu obtížnost vzrůstá i o několik stupňů nebo za hranici sjízdnosti. Za extrémně vysokých stavů může obtížnost splutí opět klesat, protože obvyklé překážky jsou hluboko pod hladinou. (Mohou se ale vyskytnout jiné, např. popadané stromy apod.)

Sjížděli jsme úsek mezi Hammer Creek a Heller Bar (od čísla 17 po 16 – viz dole foto z průvodce “Guide to the Snake River in Hells Canyon and the Lower Salmon River“).

Celých 5 dní jsme byli zcela mimo civilizaci – bez možnosti doplnit zásoby či pitnou vodu a bez signálu.

Příprava z naší strany

Boty do vody, stan, spacáky, karimatky, opalovák, tílko, kraťasy, plavky, dlouhý rukáv proti slunci, kšiltovka, solární panel, power banka, kartáčky na zuby, pasta, lékárnička, zásoba svačin do lodi, pro každého lahev na pití a spousta dalších zbytečností, které bychom určitě využili, kdyby se událo to či ono, ale nic z toho se naštěstí nestalo. O ostatní jsme se starat nemuseli.

Rafty

Kompletní vybavení pro rafting je zde poměrně standardizované a je možné jej zapůjčit. Parta, s kterou jsme jeli, má vybavení vlastní a je prakticky totožné s výbavou, kterou poskytují komerční společnosti. Obvykle se zde jezdí na 16 ft (4,8m) raftech – veslicích.

Každý raft je vybaven kovovou konstrukcí, do které se zasazuje potřebné vybavení, a tím jsou: obrovské chladicí boxy, dřevěné krabice plné plastových kontejnerů na suché potraviny a kde co, kanystry s vodou, kýble, vodní pytle, propan-butanové lahve atd. atd.

První podvečer jsme praktický celý strávili nakládáním, resp. skládáním puzzlí, aby se vše vlezlo – a popravdě, ze začátku jsem jen nevěřícně kroutila hlavou a do poslední chvíle nevěřila, že se tam všechno vleze.

Spaní

Velké neskladné matrace jsem vzala na milost až poté, když jsem pochopila, že nebudou jen další zavazadlo na cestě, ale mají hned trojí využití: slouží jako velmi pohodlná karimatka, resp. přímo postel, je to další izolace chladicích boxů a příjemný podsedák (neboť chlaďáky se využívají jako lavice k sezení).

Jak je vidět na fotkách nahoře, každý pojal spaní po svém – nám se jednu propršenou noc vyplatilo, že jsme měli postavený stan, jiní měli stan pouze v záloze a většinu nocí spali pod širákem. Co ale nepodcenil nikdo (kromě nás) byly poctivé matrace, či dokonce skládací postele.

Stravování

Z jedné strašlivě těžké kovové krabice se vyklubala komplet vybavená kuchyň, a tak se stalo, že jsme měli každé ráno a večer teplé jídlo servírované na plastových talířích a jedli jsme kovovými příbory. (V porovnání s množstvím jednorázových talířů a příborů všude jinde to na mě působilo velmi úlevně.)

Vše (kromě míchaných vajec) bylo dopředu uvařené/upečené, pečlivě zabalené, popsané a uložené do chlaďáků.

K snídani se podávali vejce, slané i sladké muffiny, klobásky, čerstvé ovoce; k večeři tažené vepřové maso, kari s kuřecím masem a rýží, hamburgery, chilli con carne; po večeři pak vždy desert – domácí zmrzlina, dýňový koláč, cookies, brownies…

A to nejlepší nakonec – v partě byla ještě jedna celiačka, takže vše, včetně bulek k burgerům, bylo připraveno bezlepkově! Podtrženo, sečteno – takový luxus jsme na vodě ještě nikdy nezažili!

Samozřejmostí pak byly skládací židle (22 ks) a stoly na přípravu jídla a mytí nádobí.

Mytí rukou a potravin zabezpečoval důmyslný systém dvou kýblů, hadice a gumové sešlapovací žabky, která přečerpávala vodu z kýble do kýble. Součástí vybavení byl dokonce i lesní roh pro svolávání strávníků.

S kanystry pitné vody jsme vydrželi do předposledního dne, poslední den jsme pili filtrovanou vodu z řeky.

Pack it in pack it out

Při všem tom luxusu a poměrně velkém množství odpadu, které jsme vytvářeli, bylo nutné absolutně vše odvést s sebou. A když píši absolutně vše, tak myslím absolutně vše.

K tomuto účelu sloužil tzn. groover. Přenosný záchod, který svůj název získal v době, kdy se potřeba vykonávala do jedné z kovových krabic obdélníkového tvaru. (angl. groove = rýha).

Řeknu vám, takový výhled jsem ještě nezažila:

S malou potřebou se nikdo tahat nechce, takže u ní bylo důrazně doporučováno, aby skončila mimo groover. A protože žádná zanechaná stopa, znamená žádná zanechaná stopa, tak malá patřila jedině do vody. (Tato oblast je velmi suchá, nečekejte, že po vás něco spláchne rosa.) Asi si umíte představit tu honičku, když je potřebu potřeba takto oddělovat 😀

Při všem tom komfortu, který jsme si dopřávali, jsme opravdu neustále dbali na to, aby po nás nikde nic nezůstalo. Neexistuje, aby vám uletěl papírek nebo abyste vylili kýbl s vodou od nádobí jen tak do křoví. Kýbl se cedil přes síto do míst nad nejvyšší možnou hladinu (aby se odpadní voda, než se dostane zpět do řeky, stačila přefiltrovat) a všechny zachycené zbytky putovaly do odpadkového koše. Toto jsou základní pravidla, které zde vodáci bez výjimky dodržují.

Bezpečnost

Již výše jsem psala, že jsme sjížděli i IV. stupeň obtížnosti (konkrétně peřeje Snow Hole) – resp. abych byla přesná – byli jsme vezeni. Já byla v takových peřejích ráda, že držím sebe, případně některého ze psů.

To, že pojedeme na veslici, pro mě bylo nové a nečekané. Zcela odpadla koordinace a interakce, která je nutná u kanoistů. Prostě v daný moment to oddřel jen jeden a já mám všechny, kteří to v peřejích odřídili, v hluboké úctě.

Naprosto nezbytná je tu plovací vesta. V raftu máte těžiště poměrně vysoko, v peřejích jste neustále zaléváni a ve chvíli, kdy raft trefí nějaký kámen nebo vás vezme vlna, vyskočíte z raftu jako laňka. No a pokud se trefíte do tzv. “pračky”, vcucne vás to pod vodu ani nemrknete. Vesta je u lidí i zvířectva pro tento případ úplně dostatečná a naprosto nutná. Minimálně u dětí je nutné mít vestu i v případě, že si jdou ze břehu jen zaplavat do řeky.

Důležitá je ochrana proti slunci – velké opalování se tu nekoná, spíš tu frčí dlouhý rukáv s vysokým SPF faktorem a kapucou, případně sombrero.

Děti byly po většinu času v “samovylévacím” nafukovacím kajaku (self-bailing kayak). V tomto kajaku sedíte neustále v 10 – 20 cm vody, ale zato nemusíte řešit, jako třeba na těchto videích, že vás zalila vlna…

Skalní útvary kolem kaňonů

Dolní tok řeky Salmon protéká jedním z geologicky nejzajímavějších území severozápadu USA. Řeka zde vymílá hluboké kaňony, a odhaluje tak vrstvy starých metamorfovaných hornin a vulkanických formací, které vznikaly během milionů let tektonické aktivity.

Jednou z formací jsou šestihranné čedičové sloupce. Jejich velikost závisí na rychlosti ochlazení vyvržené lávy – čím pomalejší to byl proces, tím mohutnější sloupce se vytvořily. V průběhu času se tyto útvary pomalu rozpadají a lámou se do pravidelných šestihranných bloků připomínajících obří dlažební kostky.

Kaňon řeky Salmon je hluboký zhruba 2.100 metrů, je hlubší než Grand Canyon řeky Colorado a je druhým nejhlubším kaňonem v 48 státech USA (tím nejhlubším kaňonem je nedaleký Hells Canyon na Snake River).

Soutok Salmon a Snake river

Po soutoku řek Salmon a Snake se významně mění podmínky – kaňon se rozšiřuje a pravidelně zde fouká velmi silný protivítr. V takových podmínkách bychom se nedostali zpět včas a hlavně by nás to totálně utavilo, takže posledních cca 30 km jsme odjeli v soulodí na motor.

Vyvrcholením výletu byl pohled na stáda Bighorn sheep (Ovis canadensis – česky ovce tlustorohé). Tyto ovce jsou velmi podobné muflonům, ale žijí v extrémějších podmínkách a na rozdíl od muflonů nebyly nikdy domestifikovány. Jejich populace se začala významně snižovat, a tak jsou dnes pod drobnohledem organizace Idaho Fish and Game. Ta pomocí monitoringu (jednotlivé kusy jsou odchytávány, jsou jim odebírány vzorky krve a nasazovány obojky s GPS) zjistila, že stáda byly kvůli kontaktu s domácími ovcemi nakaženy zápalem plic. V poslední době se díky očkování a eliminaci takzvaných super-přenašečů pokles populace pomalu zastavuje.

Závěrečná fakta:

• V chladicích boxech byly bloky ledu velikosti cihel a všechny potraviny vydržely perfektně vychlazené. (Stejné chladicí boxy se využívají i při sjíždění Colorado River v Grand Canyon, kde cesta může trvat až 18 dní. Při takto dlouhých cestách je jídlo velmi pečlivě rozplánováno a boxy se otevírají po týdnech. Jeden takový box vyjde přibližně na 460 USD.)
• Plně naložený raft i s posádkou váží kolem 450 kg.
• Nákup jednoho raftu včetně základního vybavení – úložné prostory, chlaďáky apod. – vyjde na 5.000 USD. (Kuchyně není součástí.)
• Na komerční podmínky a cenu takto zorganizovaného výletu se můžete podívat např. zde.

Tenhle výlet ve všech směrech předčil naše očekávání. Jsme nesmírně vděční, že jsme mohli být součástí a pevně věřím, že to nebylo naposledy 🙂