9. týden: všechno kolem kola

Bikros

Minulý týden byl zcela monotématický. V pondělí jsme se byli podívat na místní BMX dráze Cherry Hill, kterou sveřepě nazýváme Nižbor, na “dnu otevřených dveří”. Provozovatelé a několik profi jezdců se nás snažilo nadchnout a v rychlosti zasvětit do krás bikrosu. To první se jim povedlo na jedničku. Olí je už od malička spíše jezdec než chodec a miluje v podstatě všechno, co má kola, včetně trakařů, kočárků a nákupních vozíků. Nás vždy stojí hodně sil mu vysvětlit, že jsou i místa, kam se na kole dojet nedá. A já pevně věřím, že se na tratích dostatečně vyřádí :-). Ovšem to zasvěcení ještě bude chvíli trvat. Například první den Olí vlastně vůbec nechápal, co znamená vyhrát nebo se umístit. Závod odjel na pohodu, radoval se, že dostal stuhu a na ní “trojku” a užil si den.

Už jako člen USA BMX se Olí každý den až do soboty účastnil série závodů nazvané Speed Week. V pátek se promítal legendární film “Rad” a my jsme využili nabídky organizátorů a po zhlédnutí filmu přímo v prostoru dráhy přenocovali v zapůjčeném stanu. Přivezli jsme několik stuh, trofejí a medailí a já si už živě představuji, jak to všechno vezeme zpátky domů :-).

Jinak bikros (Bicycle motocross, ve zkratce BMX) má své kořeny kolem roku 1960 v Kalifornii, kde se místní děcka snažila na kolech napodobovat závodníky motokrosu a jezdit v podobném oblečení na podobných tratích. Pak se začaly stavět speciální tratě přizpůsobené právě pro bikrosová kola. Zpočátku to tedy byl sport především pro děti. Jakmile dorostly, přesedlaly na motorky. V současné době se soutěží ve všech věkových kategoriích a od roku 2008 je to olympijský sport.

Protože já jsem tímto sportem zcela nepolíbená (kromě toho, že jsem jako dítě na svém po bráškovi zděděném BMX 20, alias cyklouši, drandila v lese za barákem), snažila jsem se po nocích nastudovat místní pravidla jízdy i hodnocení. Zatímco v Evropě a všude jinde po světě je bikros začleněn pod UCI (cyklistickou mezinárodní federaci), v USA působí ABA (Americká bikrosová asociace), která pořádá i vlastní mistrovství světa a tratě má na území USA, Kanady i Mexika. Existuje tu jednotný systém bodování závodníků na všech tratích po celém USA. Takže prakticky stačí vybrat si domovskou trať, stát se členem USA BMX (členský poplatek je 60 USD/rok) a můžete závodit sami za sebe na jakékoliv trati po celých Státech a v části Kanady i Mexika.

Zatímco u nás se jezdí vyřazovací (KO) systém v rámci věkové kategorie (a pokud ne, tak mě prosím rychle někdo fundovaný opravte..:-)), tady se jezdci hodnotí na dvou úrovních. Za každou odjetou jízdu v sezóně se (podle umístnění, počtu závodníků v jízdě a výkonnosti) započítá určitý počet bodů. V další sezóně se pak podle počtu bodů snižuje startovní číslo. Tedy čím nižší startovní číslo, tím větší borec v dané věkové a výkonnostní kategorii. Druhá linie jde přes výkonnost. Každý závod se skládá ze 3 jízd. Vítězem závodu se stává jezdec s nejnižším součem umístnění v jednotlivých jízdách. Jestliže nováček (Novice) vyhraje 10 závodů, postupuje do střední kategorie (Intermediate), jestliže jako Intermediate získá 20 vítězství, postupuje do kategorie Expert, což je nejvyšší amatérská výkonnost. Toto platí pro chlapce, dívky mají kategorie zjednodušené.

Počet bodů každého člena USA BMX (je jich kolem 70 000) je k dipozici on-line a USA BMX je jediná databáze s veškerými informacemi o bikrosu a výsledky všech závodníků.

No a samostatnou kategorii mají i odrážedla, takže nejmladším účastníkům nejsou ani 2 roky a závodí i s dudlíkem v puse :-). Třeba takhle.

 

Lake City Bicycle Collective

Možná, že podobná organizace funguje i u nás, nevím. Tady působí jakási sběrna ojetých kol s názvem Lake City Bicycle Collective, kde několik nadšenců (1 manželský pár a pár dobrovolníků) kola rozebírají a nová sestavují. Servisovaná kola pak rozdávají dětem – případně i dospělým, kteří si nemohou dovolit kolo vlastní. Tato nezisková organizace je živá z peněz donátorů a lidí, co mohou za kolo zaplatit. Kola jsme tam za 40 USD koupili i my.

Další možností, jak si mohou děti kolo zasloužit, je pomoc při servisování. To nám dává obrovský smysl, takže každý čtvrtek tam Tony s Olím jezdí “pracovat”. Olí má samozřejmě problém povolit jakýkoliv šroub, ale aspoň se kolem toho motá a třeba jednou s taťkou sestaví i pěkné kolo na bikros ;-).

 

Full Moon Bike Ride

Každý měsíc tu místní kraft pivovar pořádá jízdu na kolech při úplňku. To je další prima aktivita. Hlavně když mi Olí před odjezdem říká: “mami dobrou, uvidíme se ráno..” Beru to jako trénink… :-).