26. týden: Vánoce

Počínaje říjnem ocitli jsme se v kolotoči svátků a rodinných oslav a jak jsem už pochopila, nic se tu nebere na lehkou váhu. Ovšem Vánoce, ty jsou podle mě opět o level výše.

Rozsvícení města

Přípravy na Vánoce tu začínají velkolepým průvodem – Coeur d’Alene Lighting Ceremony o Černém pátku (den následující po Díkůvzdání, letos 23. 11.). Jeho vyvrcholením je příjezd Santy Clause a rozsvícení města. Tento průvod má k mému překvapení ještě o něco větší sledovanost než oslavy 4. července a dle mého názoru je ještě “výživnější”. Celou dobu sice lilo jak z konve, ale nikomu to očividně nevadilo, ani nám :-). Malou ochutnávku můžete vidět zde. (Raději odkazuji na povedené, ač komerční youtube video, protože focení a natáčení s naší technikou za tmy a deště bylo mírně řečeno – k ničemu.)

Světla, světla, světla!

V centru Coeur d’Alene teď nepřetržitě svítí 1,5 mil. žároviček, jejich instalace trvala 8.000 člověkohodin, tzn. že cca 40 lidí strávilo na dekoraci města 25 pracovních dní.

Po rozsvícení města se pomalu začaly osvětlovat i domy a vánoční stromy za okny. Některé dekorace jsou velmi decentní, některé – no, posuďte sami :-). V každém případě, lidé si zdobení domů náramně užívají. Jsou i tací, kteří instalací tráví celý prosinec a svou zahradu přemění ve “vánoční drive through”. Během průjezdu vás vítá pán domu převlečený za Santu a dětem nabízí horkou čokoládu a candy canes. Co mi ale stále vrtá hlavou je, kde mají lidé ty všechny cerepetičky přes rok uskladněné. Perfektně nazdobené jsou totiž i interiéry. Některé domácnosti prakticky veškerou dekoraci domu přemění na Vánoční – dokonce i ručníky, utěrky, nádobí a veškeré obrazy.

Santa Claus

Jelikož Santa do města dorazil už koncem listopadu, celý prosinec pilně obíhal všemožné akce, aby se s ním děcka mohla fotit. Byl v nákupácích, v knihovně, na soukromých akcích, ve školce, chodil po ulicích a naše děti se pořád dokola ptaly, jestli právě tento Santa je ten pravý.

Se Santou se pojí i množství dalších vánočních příběhů – například o sobu Rudolfovi s červeným nosem (frontmanovi, který Santovi táhne saně), o fabrice na dárky, kde elfové u pásu balí hračky nebo o podlém zeleném mužíku jménem Grinch, který v příběhu Dr. Suesse ukradne Vánoce.

Vedle těchto příběhů a veškerých nákupních arktiklů s nimi spojených tu ale stále ještě přežívá i klasické pojetí Vánoc, na které jsme zvyklí doma. Třeba živý betlém, kde najdete krávy, osly, kozy, ovce a velblouda a kde vás místní dobrovolníci během vteřiny převléknou do kostýmů a cvak cvak, hned máte co vystavit na facebook :-).

Ošklivé svetry

Mezi oblíbené předvánoční aktivity patří party v “ugly sweaters”. V obchodech se tedy prodávají všelijaké vánoční neuvěřitelnosti, z kterých vám oči přecházejí a (minimálně moje) hlava nechápe.

Orli a lososi

Jedna z velmi příjemných předvánočních aktivit, která nemá s Vánoci nic společného, ale která během adventu tahá lidi z nákupáků do přírody, je pozorování orlů. Každý rok se koncem listopadu nad jezerem Coeur d’Alene slétávají orli bělohlaví. Důvodem je obrovské množství oslabených lososů (Kokanee Salmon), kteří po vytírání umírají, a jsou tak pro orly velmi snadnou kořistí. Letos v listopadu jich místní ornitologové během jediného dne napočítali 343. Je to neskutečná podívaná! Orli zůstávají většinou do počátku února, pak migrují za další kořistí. S běžným vybavením prakticky není možné orly nafotit. Detailní fotky orlů si tedy s laskavým svolením vypůjčuji od místního amaterského fotografa jménem Jon Asper.

Vánoční svátky

Štědrý den (Christmas Day) tu připadá na 25. 12. a musím říct, že to ranní rozbalování dárků má něco do sebe. Za prvé, na přípravu máte celou předchozí noc a za druhé, ke stromečku můžete s dětmi běžet nemytí, nečesaní a v pyžamech :-). Připadá mi to o něco méně hektické než náš Štědrý večer – notabene, když někdo ještě dopoledne strojí stromek, že jo, mami ;-). Ovšem aby Santa přišel, je třeba mu v předvečer (Christmas Eve) trochu podstrojit. Děti mu tedy dle tradice přichystaly 2 kousky cukroví a do skleničky nalily mléko. Na poslední chvíli vytunily dopis, který mu nechaly spolu s mňamkami na stole. Tony mezitím s kamarády muzikanty obcházel známé a vyhrával před jejich domy koledy. (Stále mám někde hluboce v sobě zakořeněno, že z takové akce by měl přijít alespoň mírně “posílen”, třeba jako u nás o Velikonocích, ale oni opravdu hráli jen za cukroví a horkou čokoládu – jak příjemné!).

Ráno si děti jako první vybalí dárečky z punčochy (rafinovaně, aby si rodiče mohli případně ještě chvíli pospat) a poté se všichni sejdou u stromečku. A skutečnost, že vám děti nezadržitelně stárnou prý poznáte podle toho, že jste ještě v 9h u stromečku sami. Naši vstávali v 7:30 ;-).

Ještě je tu jeden dost podstatný rozdíl oproti našim zvykům, a to ten, že Santa nosí pouze ty nejvytouženější dary. Ostatní dárky si lidé dávají navzájem, což znamená, že na jmenovce je napsáno nejenom pro koho, ale i od koho. Zabalené dárky s jmenovkami jsou pod stromečkem přichystané už několik dní před Štědrým dnem. (Popravdě, ta muka čekání bych snad nevydržela ani já… 😉 ).

O Štědrém dnu (25. 12.) se rodiny scházejí u společné večeře. Menu není tradiční jako u nás, někde se peče tak jako na díkůvzdání krocan, jinde šunka. My jsme si na návštěvě u Tonyho bratrance pochutnávali na Prime Rib (v české terminologii je to vysoký roštěnec s kostí o váze klidně 10-12 kg, který se peče v celku). Uznávám, že tady to maso fakt umí!

Americké Vánoce jsou opravdu jedinečné. Na první pohled je to směsice několika světů: komerčního Santova pojetí a zuby nehty se držícího křesťanského pojetí; překrásných, decentních, honosných a stejně tak naprosto laciných a střeštěných dekorací. Nad tím vším stojí velmi příjemná rodinná setkání a obrovská srdečnost, otevřenost a pohostinnost, která snad nezná mezí.