Nejrušnější přístav v Severní Americe a s 660 000 obyvateli po Torontu a Montrealu třetí největší kanadské město. Původně malou osadu založili přistěhovalci v 60. letech 19. stol. (období Zlaté horečky). Oficiálně město vzniklo v roce 1886 (ve stejném roce, kdy do města dorazila Transkontinentální železnice). Vancouver byl pojmenován na počest anglického navigátora George Vancouvera, který v roce 1792 prozkoumal a zmapoval pobřeží.
K navštěvování velkoměst mám trochu ambivalentní postoj. Vím, že metropole k cestování patří a jasně – kdo by se tam nepodíval, když už jede kolem. Ne vždy to ale sedne a kombinace přetrvávající únavy ze změny času, hromady lidí a hlučné dopravy umí udělat své. Zkrátka občas by člověk nejradši utekl. Tentokrát to ale vyšlo parádně a z Vancouveru mám moc fajn pocit.
Bydlení jsme našli prakticky v centru, takže jsme mohli v klidu odložit auto a do ulic vyrazit pěšky. Druhý den jsme si vypůjčili kola a projeli Stanley park (se svými 400 hektary jeden z největších městských parků v Severní Americe) a pořádný kus protějšího břehu. Zpět jsme se i s koly svezli Aquabusem.
V Stanley parku můžete vidět i následující sochu, přičemž podobnost s Little Mermaid (Malou mořskou vílou) v Kodani není náhodná. The Girl in a Wetsuit (dívku v neoprénu) vytvořil Elek Imredy v roce 1972 právě po vzoru Malé mořské víly. Mimochodem, Little Mermaid je chráněna copyrightem do roku 2029, tak schválně, kde všude ji pak uvidíme 🙂
Architektura ve Vancouveru je fascinující směsicí moderních a historických stylů, přičemž centru města dominují mrakodrapy. Ikonou Vancouveru je budova s bílými plachtami – Canada Place (dole na fotce za nápisem Vancouver). Vancouver je také jedno z etnicky a jazykově nejpestřejších měst v Kanadě, kdy téměř polovina rezidentů nemá angličtinu jako svůj rodný jazyk. Zkrátka rozmanitost na každém kroku.
Vancouver na mě působí moc přátelským dojmem, ačkoliv – jako v každém velkoměstě – i zde má dostaveníčko luxus s bídou. Naleštěné mrakodrapy střídají nepěkná zákoutí, luxusní vozový park zpestřují pofidérní obyvatelé řídící či tlačící všemožné vehikly.
Kdo jste ještě neviděli: Olí má za sebou futuristickou Teslu Cybertruck, pod ní je dle Olího pěkně hustej Rivian a Tesly na světlech před Applem jsou, myslím, také dost ikonické.
Při odjezdu z Vancouveru jsme se zastavili v nedalekém Lynn Canyon Park, což je báječná bezplatná alternativa Capilano Suspention Bridge Parku, kde bychom nechali 200 USD za vstupné a vstup si navíc museli dopředu rezervovat. Lynn Canyon Park vznikl v roce 1912 a nyní zabírá kolem 250 ha “deštných lesů mírného pásma”. Je to nádherná krajina plná mechů, kapradin, lišejníků a pohádkových stromů, jako jsou jedle, sekvoje nebo douglasky tisolisté dosahující výšky až 100 m (Douglas Fir). Tomu říkám parádní ukončení prohlídky velkoměsta :).
The Kom Family 
Hello Kom family!
Ahoj rodinko, nemůžu říct než že vám tááááák závidím tuhle cestu. O návštěvě Kanady sním už tak 30 let, zatím se mi to nepovedlo, ale doufám, že jednoho dne se tam také podívám.
S těmi městy to mám Leni podobně, prostě více či méně, je tu všude stejné a nijak zvlášť mě to neláká. Z nějakého důvodu jsem z nich vždycky děsně unavená. Zato fotky z toho forest parku jsou úžasné, vypadá to tam tak pohádkově, musela to být nádhera se tam procházet….
Tvoje psaní Leni je opět na profi úrovni, informativní, zajímavé a především vtipné. Fakt to moc ráda čtu. Jednoho dne, až budeš stará babka a Tony starej dědek si to budete v houpacím křesle číst a vzpomínat 🙂
Užívejte další kroky a kilometry vaší cesty.
Pavla
LikeLike
Ahoj Pájo,
děkuju moc za milou zprávu!
Jednou to prostě z těch cest na východ přetočte západním směrem – určitě to zato stojí 😉
Moc mě těší, že si ráda počteš. Však já to dělám hlavně pro sebe – loni jsem nenapsala ani řádku a teď už dám z té cesty dohromady tak leda kontinent :D.
Mějte se krásně a pozdravuj!
pa L
LikeLike