Udvar-Hazy Air & Space Museum, Virginia
Fantastické letecké muzeum kousek od Washingtonského letiště. Je to pobočka Smithsonian institutu (viz Washington D.C.) a v hale velké jako desetipatrová budova a dlouhé jako 3 fotbalová hřiště najdete exponáty, které by se do Národního leteckého a kosmického musea přímo na National Mall ve Washingtonu zkráta nevešly.
DISCOVERY: raketoplán, který mezi roky 1984 a 2011 absolvoval 39 vesmírných misí. Je obrovský a vidět ho naživo je boží!






SR-71 BLACKBIRD byl americký průzkumný letoun z období studené války. Létal ve výškách až 25 km rychlostí přes Mach 3 – tedy více než třikrát rychleji než zvuk, a jednoduše tak ulétl veškeré protivzdušné obraně. Je to nejrychlejší proudový letoun na světě.



CONCORDE AIR FRANCE: jeden z nejslavnějších dopravních letounů vůbec. Létal rychlostí kolem Mach 2 (dvakrát rychleji než zvuk) a cestu přes Atlantik zvládal přibližně za 3,5 hodiny. Poprvé letěl v roce 1976, jenže provoz byl extrémně drahý a po nehodě Air France v roce 2000 a následném poklesu poptávky se jeho provoz nevyplatil. Od roku 2003 ho najdete už jen v muzeích.




VEGA 1 / VEGA 2: sovětské sondy, které v roce 1984 vyrazily k Venuši, do její atmosféry vypustily balón s vědeckými přístoji a pokračovaly dál k Halleyově kometě. V muzeu není samotná sonda, ale pouze model jejího orbitálního modulu a přistávacího zařízení. Na vědeckém vybavení spolupracovali vědci z Československa, Bulharska, Francie, východního i západního Německa, Maďarska, Polska, USA a Sovětského svazu.



Udvar-Hazy Air & Space Museum je v podstatě obrovský sklad historie letectví a kosmonautiky a vidět tyto a dalších skoro 3000 exponátů naživo je naprostá pecka!






Toto byla naše poslední zastávka na okraji Washingtonu a poté jsme už mazali směrem na jihozápad – pár mílí po legendární Route 66 – do města Roanoke.
Skyline Drive
Už D.C. nás svým vlhkým klimatem překvapilo a čím dál jsme jeli, tím víc jsme se cítili jak ve skleníku. Virginie je v porovnání se severozápadem USA neporovnatelně zelenější. Lesy, louky – rozkvetlo a zeleno, kam se podíváš. A není to prý žádná letošní anomálie, srpen je tu zkrátka teplý a vlhký.
Z města Front Royal se po hřebeni Blue Ridge Mountains vine 105 mil dlouhá silnice s úctyhodnými 75 vyhlídkovými místy. Každou chvíli se otevře výhled na okolní hřebeny a krajinu, která nám až překvapivě připomínala české hory a podhůří. (V podstatě souběžně se Skyline Drive vede i slavný Appalachian Trail – přes 3 500 kilometrů dlouhá turistická stezka, která se táhne od Springer Mountain v Georgii až na Mount Katahdin v Maine.)
Skyline Drive je přesně motovýlet typu „kousek ujedu, zastavím, vyfotím a než se rozjedu, už zase stojím“. Jo, je tam krásně a nedá se to uspěchat. Už proto, že maximální povolená rychlost je 35 mph. Po přibližně 30 mílích a 20 vyhlídkách jsme si cestu už dostatečně užili a mazali k další atrakci 🙂









Luray Caverns
A pak přišlo Tonyho překvápko – jeskyně Luray. Jsou obrovské! Stalaktitů, stalagmitů, stalaktátů a kdejakých dalších útvarů jsou tam tisíce a jsou neskutečně rozmanité. Člověk vůbec neví, kam se dívat dřív – a to říkám já, která má za barákem Koněprusy! 🙂
Jeskyně byly objeveny úplnou náhodou. V srpnu 1878 šli tři muži přes pole a všimli si, že ze země proudí studený vzduch. Začali odklízet kameny a hlínu a po asi 4 hodinách kopání se Andrew Campbell a jeho 13letý synovec Quint spustili po laně dolů – a pod nimi se otevřel celý ten podzemní svět. Už 3 roky na to byly elektricky osvětlené (patřily tehdy k prvním elektricky osvětleným jeskyním na světě).
Jeskyně jsou 3,9 km dlouhé a prohlídková trasa měří přibližně 2,4 km. Vede obrovskými podzemními prostorami (v některých místech dosahují výšky jako desetipatrový dům). Tady příroda fakt předvedla to nejlepší, co umí!

















Lexington National Horse Show
Další zastávkou byl Lexington a Virginia Horse Center. Probíhaly tam právě jezdecké závody ve skákání přes překážky (Lexington National Horse Show – Festival of Champions). Areál Virginia Horse Center je mimochodem také obrovský. Rozkládá se v prostoru 240 ha, má několik krytých i venkovních kolbišť, stáje pro stovky koní, výstavní prostory a zázemí pro velké jezdecké soutěže. Je to významné jezdecké centrum v USA.




Natural Bridge
Tenhle vápencový obr vznikal po miliony let postupným působením vody a eroze. Je vysoký přes 60 metrů a je to největší vápencový přírodní oblouk v Severní Americe. Thomas Jefferson jej v roce 1774 popsal jako “nejušlechtilejší dílo přírody” a spolu s okolními cca 64 ha je za 20 šilinků (dnešních 200 dolarů) koupil od britského krále Jiřího III. Most chtěl uchovat jako veřejný prostor a zachovat jeho přírodní charakter, ale kvůli jeho dluhům museli most Jeffersonovi dědicové v roce 1833 prodat. Státní park Virginia jej koupil až v roce 2016, takže místo se stalo veřejným parkem až o 200 let později.





Roanoke
Star City of the South, jak se Roanoku přezdívá, je sympatické město s přibližně 100 000 obyvateli. Tonyho kamarád Gavin, kapelník místní cover SKA kapely Checkered Past, nás spolu s Madelynne protáhli místními atrakcemi – dopravní muzeum, zoo s nedalekou Roanoke Star, Pinball Museum i Roanoke Starcade. Celkové načasování bylo tak perfektní, že jsme v místním pivovaru “Big Lick” viděli i samotné Checkered Past naživo – a byli skvělí!


Symbolem Roanoke je 27 metrů vysoká hvězda, která stojí na kopci asi 250 metrů nad městem a je největší samostatně stojící člověkem vytvořená osvětlená hvězda na světě (to jsou nám ale prvenství…). Sestavili ji v roce 1949 jako vánoční ozdobu, ale lidem se tak líbila, že tam zůstala dodnes.


Hned vedle hvězdy je příjemná maličká zoo.



Big Lick, jakožto název pivovaru, mimochodem není náhodný. Jedná se o původní název města a vznikl podle místních slaných oblastí, tzv. Salt Licks, kam se místní bizoni, jeleni a losi stahovali za minerály. Díky železnici se v 19. stol. stal z malé osady Big Lick důležitý železniční uzel. Jak město rostlo, název Big Lick přestal frčet a město bylo přejmenováno dle místní řeky na Roanoke. Rozvoji železnice je věnována i část dopravního muzea.







Celé jedno dlouhé odpoledne jsme strávili v muzeu pinballu a Roanoke Starcade (muzeum retro videoher a arkádových automatů). Zkraje jsem byla na rozdíl od dětí mírně skeptická, ale poměrně rychle mě to vtáhlo 🙂

